05.03.2008 - Spory je možné řešit mimosoudně, říká Evropská komise
Jste ve sporu s firmou, obchodníkem, Vaším zaměstnavatelem, nebo dokonce s rodinným příslušníkem, ve své vlastní zemi nebo v zahraničí. Pokud nemůžete spor vyřešit mimosoudní cestou, můžete se samozřejmě obrátit na soud, ale zároveň je možné zvážit jiné postupy řešení sporu, např. mediaci či smírčí řízení.
V některých případech zákon nebo soudy stanoví, že musíte přistoupit k alternativnímu řešení sporu, ale častěji se k tomuto kroku rozhodnou samy strany. Alternativní způsoby řešení sporu Vám mohou pomoci problémy vyřešit zapojením neutrální a kvalifikované třetí strany. Alternativní řešení sporů má několik podob, které se liší způsobem zapojení třetí strany.
V určitých případech pomáhá stranám při hledání dohody třetí strana bez skutečného formálního vyjádření stanoviska k jedné či druhé možnosti řešení sporu.
Během těchto procesů známých jako „smírčí řízení“ nebo „mediace“ jsou strany vyzvány, aby zahájily nebo obnovily dialog a vyhnuly se konfrontaci. Strany samy si volí způsob řešení sporu a zvláště aktivně usilují o nalezení řešení, které jim nejlépe vyhovuje. Tyto způsoby poskytují příležitost překročit čistě právní postavení a nalézt osobité řešení odpovídající skutečné podobě sporu. Tento přístup založený na shodě zvyšuje šance, že jakmile strany svůj spor vyřeší, budou schopny udržovat běžné obchodní a osobní vztahy.
V jiných případech je to třetí strana, která najde řešení a předloží jej sporným stranám.
Zvláště u spotřebitelských sporů existují různé formy alternativního řešení sporu, kdy řešení navrhuje třetí strana.
Někdy třetí strana předloží doporučení, které strany mohou, ale nemusí přijmout.
Tímto způsobem fungují „Rady pro stížnosti spotřebitelů“ ve skandinávských zemích. Spotřebitel, který svou stížnost některé z těchto rad předloží, se může následně obrátit na soud, pokud není s navrženým řešením spokojen.
Jindy třetí strana učiní rozhodnutí, které je pro obchodníka závazné.
Někdy je to případ „veřejných ochránců práv“ jmenovaných v určitých oborech, např. bankovnictví a pojišťovnictví. Jejich rozhodnutí jsou závazná pro firmy do systému zapojené. Pokud není spotřebitel s rozhodnutím spokojen, může se ve své věci obrátit na soud.
V jiných situacích, jež se více podobají tradičnímu soudnímu řízení, se třetí strana označuje jako „rozhodce“, který činí rozhodnutí k vyřešení sporu.
Rozhodnutí závazné pro obě strany sporu může být učiněno podle právních předpisů (klasické rozhodčí řízení) či podle práva ekvity (smírčí rozhodčí řízení). Rozhodčí nález má status vykonatelného rozhodnutí, což znamená, že s vyřešeným sporem není v podstatě možné se obrátit na soud. Rozhodčí řízení není často považováno za alternativní způsob řešení sporu. Existují nástroje Společenství a mezinárodního práva upravující nebo podporující alternativní způsoby řešení sporu. Pro další informace klikněte na „Právo Společenství“ nebo „Mezinárodní právo“, odkazy hledejte na stránkách Evropské sítě pro občanské a obchodní věci, jež je původním zdrojem tohoto článku, citovaného v souladu s uveřejněnými pravidly.