03.02.2015 - Rozhodčí řízení bez emocí
Konference se účastnil mimo jiné:
• JUDr. Roman Fiala, místopředseda Nejvyššího soudu
• RNDr. Zdeněk Somr, předseda rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR
• Prof. JUDr. Miroslav Bělina, DrSc., Právnická fakulta UK v Praze
• JUDr. Tomáš Sokol, advokát
• JUDr. Robert Pelikán, Ph. D., první náměstek ministryně spravedlnosti
• Mgr. Daniela Zemanová, prezidentka Soudcovské Unie ČR
• JUDr. František Ištvánek, předseda občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu
• JUDr. Ladislav Derka, soudce Vrchního soudu v Praze
• JUDr. Bohuslav Klein, advokát, rozhodce
• JUDr. Iva Brožová, předsedkyně Nejvyššího soudu ČR
• JUDr. Zdeněk Krčmář, soudce Nejvyššího soudu ČR
• JUDr. Petr Poledne, advokát, rozhodce
• JUDr. Alena Bányaiová, CSc., advokátka
• JUDr. Ljubomír Drápal, soudce Nejvyššího soudu ČR
• JUDr. Kateřina Hornochová, soudkyně Nejvyššího soudu ČR
• JUDr. Daniela Kovářová, advokátka
• Doc. JUDr. Jan Pichrt, Ph. D., Právnická fakulta UK v Praze
Na této konferenci se řešil převážně stav rozhodčího řízení v současnosti, a to zejména ve vazbě na proběhnuvší spotřebitelskou novelu, k níž RNDr. Zdeněk Somr konstatoval, že „…byla přijata novela, která poškodila téměř všechny a nejvíce spotřebitele…“. Současně také zmínil k nevraživosti mezi rozhodci a soudci, že „Měli bychom dostat emoce nejen ze vztahu rozhodců a stran, ale i ze vztahu rozhodců a soudců. Soudci nemají rádi rozhodce. A znám i rozhodce, kteří nemají rádi soudce.“. Prof. JUDr. Miroslav Bělina se následně věnoval historii rozhodčího řízení a jeho výhodám, přičemž za jednu z těch důležitých považuje částečné odlehčení práce soudců. A současně uvedl názor, který on sám označil za provokativní, ale nás nesmírně zaujal, a to, že „…rozhodčí řízení není výkonem veřejné moci. Primárně je to věc sporných stran. Rozhodci pouze procesně posuzují a provádějí, co jim strany předkládají, a nemohou být aktivní z hlediska důkazů ve prospěch jedné či druhé strany.“.
JUDr. Tomáš Sokol také upozornil na palčivou problematiku posuzování starších rozhodčích doložek optikou nových soudních rozhodnutí. Konkrétně uvedl, že „Ještě nepříjemnější bylo, že šlo o postup, který zpětně posuzoval něco, co bylo sjednáno v době, kdy takováto judikatura nebyla. Prostě někdo řekl: Tady je rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2011, vy jste sice smlouvu uzavřeli v roce 2007, ale přesto vlak nejede. Váš rozhodčí nález je proto neexekuovatelný.“. A této problematice se ve svém příspěvku věnuje i nadále, na což vzápětí navázala Mgr. Daniela Zemanová, která uvedla, že „Soudcovská unie je přesvědčena, že tento nástroj (rozuměj rozhodčí řízení) by měl být využíván.“
Většina příspěvků jednotlivých odborníků jednoznačně ukazovala snahu o vyřešení situace, jež vznikla v oblasti rozhodčího řízení, přičemž se projevila jednoznačná snaha najít řešení, které by vedlo k širšímu využívání rozhodčího řízení a odlehčení justice.
Celé vydání časopisu Soudce č. 12/2014 najdete zde