Rozhodčí řízení (známé i jako arbitráž) je mimosoudní metoda projednávání a rozhodování majetkových sporů mezi stranami. V ČR tento postup upravuje zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů. Na jeho základě se strany mohou dohodnout, že jejich spory nebudou řešit soudy, ale nezávislý soukromoprávní subjekt zakotvený v rozhodčí smlouvě.

Ze zákona také vyplývá, že rozhodčí řízení umožňuje řešit prakticky všechny majetkové spory z různých právních oblastí. Výjimku představují kauzy související s konkurzem či exekucí.

Rozhodnutí sporu rozhodcem má v zásadě stejné právní účinky jako pravomocné soudní rozhodnutí a je též soudně vykonatelné. Prostřednictvím nezávislých rozhodců Unie lze vést rozhodčí řízení dle Jednacího řádu rozhodčího řízení vedeného rozhodci sdruženými u společnosti.

ROZHODČÍ NÁLEZ BĚŽNĚ ZÍSKÁTE DO TŘÍ MĚSÍCŮ OD PODÁNÍ ŽALOBY.

Institut rozhodčího řízení je poskytován jako veřejná služba (na základě veřejného příslibu o jeho provedení), klientům jako služba smluvní. Vykonatelný titul přitom narozdíl od soudního řízení běžně získáte do tří měsíců od podání žaloby, v expresním řízení Unie jej však můžete mít k dispozici už do patnácti dnů od provedení posledního důkazu.

Po zahájení řízení postupuje rozhodce tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta. Přitom vždy usiluje také o to, aby spor byl vyřešen smírně. Při souhlasu stran je oprávněn spor rozhodnout podle zásad spravedlnosti.

Rozhodčí řízení je mnohem méně formální než řízení soudní a pro jeho využívání nemusíte mít žádné právnické vzdělání. Přesto je při jeho aplikaci třeba postupovat uvážlivě a se znalostí potřebných informací. Proto doporučujeme navštívit některý ze vzdělávacích seminářů Unie o této tematice, případně konzultovat konkrétní problémy přímo s našimi odborníky.