Mediace je vynikajícím prostředkem pro řešení konfliktů. Jde o dobrovolný postup stran, který vychází z jejich přání ukončit spor v přátelské atmosféře na základě oboustranně přijatelného konsenzu.

Vyjednávání aktivně koriguje třetí osoba: mediátor. Tento de facto nezávislý manažer přináší do problému odborný náhled zvenčí. Usiluje o vyřešení situace, nikoliv o vítězství ve vedeném řízení. Narozdíl od rozhodce nedisponuje pravomocí k vydání závazného rozhodnutí, nemá ani pravomoc donucovací. Úspěchem tak je uzavření mediační dohody, která tvoří nový výchozí bod spolupráce znesvářených stran.

• mají zájem na dalším pokračování vztahu a rychlém řešení patové situace,
• je problém mnohovrstevný,
• jim záleží na výsledku natolik, že před autoritativním rozhodnutím dají přednost dohodě. Selžou-li jiné způsoby vyjednávání, je mediace často jedinou cestou k úspěšnému nalezení východiska.

Při přerušení komunikace mezi stranami si lze zajistit služby mediátora i „jednostranně“. V první fázi pak bude usilovat o obnovení jednání s druhou stranou a aktivní řešení sporné otázky. Ve druhé povede samotné mediační řízení.

Unie stranám sporu nabízí dva stupně vyjednávání. Nejčastější formu představuje zjednodušená mediace před zahájením samotného rozhodčího řízení. Jedná se o poslední pokus o přátelské a nekonfrontační řešení problému, o návrh na zvážení sporu protistranou a dosažení dohody. Tato mediační výzva může oběma stranám ušetřit čas i peníze. Pokud přesto není úspěšná, následuje rozhodčí řízení.

Druhou možností je standardní vyjednávání. Unie zde po seznámení s mentalitou obou stran doporučí mediační postup, který bude odpovídat jejich předpokladům a zvyklostem.