Téma: K odvolání proti nepravomocnému rozhodnutí s doložkou právní moci
Právní věta:
„Odvolání proti pravomocnému rozhodnutí není přípustné; vyznačení doložky právní moci na doručovaném nepravomocném rozhodnutí má proto stejné účinky jako nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné (i když je v rozhodnutí obsaženo i poučení o tom, že proti němu lze podat odvolání do patnácti dnů od jeho doručení). Bylo-li nepravomocné rozhodnutí opatřeno doložkou právní moci a poté doručeno účastníkovi, činila lhůta, během níž mohl tento účastník podat odvolání, tři měsíce.“
Komentář:
Odvolat se lze pouze proti nepravomocnému rozhodnutí. Dojde-li k chybě soudu a doložka právní moci je omylem vyznačena na nepravomocné rozhodnutí, je takovým postupem soudu zbavena jedna ze stran, které je právní moc k újmě, svých práv na spravedlivý proces. Nejvyšší soud proto dovodil, že takový postup soudu nelze chránit. Proti nepravomocnému rozhodnutí s vyznačenou doložkou tak není možné podat odvolání ve lhůtě stanovené rozhodnutím k odvolání (neboť ta ještě neměla běžet), ale na základě ust. § 204 odst. 2 občanského soudního řádu, neboť pouze toto ustanovení obsahuje postup při odvolání proti rozhodnutí stiženém procesní vadou.
Citace ze zdroje: Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1580/2008, ze dne 7. 10. 2009
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce MVDr. Ing. P. D., proti žalované M. B., a.s. - v likvidaci, o 1.421,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 15 C 220/91, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. září 1999, č.j. 47 Co 145/99-122, takto:
Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 25.6.1991 domáhal, aby mu žalovaná (její právní předchůdce M. p., s.p. B.) zaplatila 1.421,- Kčs s 3% úrokem od 25.6.1991 do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že mu žalovaná (její právní předchůdce J. p. m., k.p. B.) v době od 1.1.1987 do 31.1.1990, kdy byl jejím zaměstnancem, prováděla srážky ze mzdy na úhradu členských příspěvků Revolučnímu odborovému hnutí (dále též jen \"ROH\"), ačkoliv žalobce nikdy členem ROH nebyl, se žalovanou (jejím právním předchůdcem J. p. m., k.p. B.) dohodu o srážkách ze mzdy pro tento účel neuzavřel a svůj nesouhlas s prováděním srážek dával opakovaně najevo.
Městský soud v Brně platebním rozkazem ze dne 24.7.1991, č.j. 15 C 220/91-4 žalované (jejímu právnímu předchůdci M. p., s.p. B.) uložil, aby žalobci zaplatila 1.421,- Kčs s 3% úrokem od 25.6.1991 do zaplacení a náklady řízení 100,- Kčs. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 20.8.1991 podala žalovaná (její právní předchůdce M. p., s.p. B.) proti tomuto platebnímu rozkazu odpor. Odmítla tvrzení žalobce o tom, že by nikdy nebyl členem ROH, a poukázala na skutečnost, že v osobním dotazníku ze dne 2.7.1987 žalobce výslovně uvedl, že je členem \"KSČ, SSM, ROH, ČMS, ČS VTS\", a že svůj požadavek na \"upuštění od srážení\" uplatnil poprvé až počátkem roku 1990.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 30.3.1992, č.j. 15 C 220/91-21 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované (jejímu právnímu předchůdci M. p., s.p. B.) na náhradě nákladů 1.980,- Kčs \"na účet\" advokáta. Soud prvního stupně zjistil, že u žalované (jejího právního předchůdce J. p. m., k.p. B.) \"byla praxe taková, že každý nový pracovník byl přijímán automaticky do ROH\" a že žalobce navštěvoval schůze, které tato organizace pořádala, v osobních dotaznících, které vyplnil ve dnech 1.1.1987 a 1.7.1987, se ke svému členství v ROH přihlásil a prováděné srážky ze mzdy až do počátku roku 1990 \"nezrušil\", ačkoliv tak mohl jednostranným právním úkonem učinit. Dospěl k závěru, že žalobce byl členem ROH v době od 1.1.1987 do 31.1.1990 a že dohodu o srážkách ze mzdy na úhradu příspěvků ROH se žalovanou (jejím právním předchůdcem J. p. m., k.p. B.) uzavřel konkludentně. Protože ustanovení § 121 odst. 1 zákoníku práce neurčuje formu, v níž má být dohoda o srážkách uzavřena, je tato konkludentní dohoda platná a žalovaná (její právní předchůdce J. p. m., k.p. B.) prováděla žalobci srážky ze mzdy oprávněně.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24.10.1995, č.j. 16 Co 210/92-36 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovodil, že závěr soudu prvního stupně, že žalobce byl členem ROH a že se žalovanou (jejím právním předchůdcem J. p. m., k.p. B.) uzavřel konkludentní dohodu o srážkách ze mzdy, není na základě dosud provedených důkazů odůvodněn a soudu prvního stupně uložil, aby řízení v tomto směru doplnil.
Městský soud v Brně poté rozsudkem ze dne 10.12.1997, č.j. 15 C 220/91-88 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů 3.300,- Kč \"na účet\" advokáta. Po doplnění dokazování opět dospěl k závěru, že žalovanému se nepodařilo prokázat, že by mu žalovaná (její právní předchůdce J. p. m., k.p. B.) v době od 1.1.1987 do 31.1.1990 prováděla srážky ze mzdy neoprávněně.
Podáním ze dne 15.7.1998, které došlo soudu prvního stupně dne 22.7.1998, podal žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně odvolání a současně požádal o prominutí zmeškání lhůty k odvolání. Návrh na prominutí zmeškání lhůty odůvodnil tím, že ve dnech 4.2.1998 a 5.2.1998, kdy mu byla zásilka se stejnopisem rozsudku soudu prvního stupně poprvé doručována, byl na dovolené mimo B., a že se proto nezdržoval v místě doručování. Protože \"s přihlédnutím k celkové době sporu, tj. od června 1991 zdá se býti prodleva způsobená nedoručením rozsudku zanedbatelná\", podává poté, co dne 30.6.1998 rozsudek soudu prvního stupně (s vyznačenou doložkou právní moci) převzal, proti tomuto rozsudku odvolání.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 16.2.1999, č.j. 15 C 220/91-110 návrh žalobce na prominutí zmeškání lhůty k odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10.12.1997, č.j. 15 C 220/91-88 zamítl. Dovodil, že rozsudek soudu prvního stupně nemohl být žalobci v únoru 1998 platně doručen postupem podle § 47 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce se v době doručování nezdržoval v místě doručení. Dospěl však současně k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně byl žalobci platně doručen dne 30.6.1998 (správně dne 25.6.1998), přičemž žalobce proti němu podal odvolání až dne 22.7.1998. Protože žalobce \"s časovým odstupem nevysvětlil důvod, proč bylo odvolání podáno až 22.7.1998\", nebyly předpoklady pro prominutí zmeškání lhůty, uvedené v ustanovení § 58 o.s.ř., splněny. Odvolání žalobce proti tomuto usnesení Krajský soud v Brně usnesením ze dne ze dne 16.4.1999, č.j. 13 Co 250/99-116 podle ustanovení § 218 odst. 1 písm. a) o.s ř. jako opožděné odmítl. Odvolací soud dovodil, že usnesení soudu prvního stupně bylo po bezvýsledném pokusu o doručení žalobci uloženo na poště dne 25.2.1999 a ve smyslu ustanovení § 46 odst. 2 o.s.ř. se považuje za doručené dnem uložení. Protože vzhledem k ustanovení § 57 odst. 2 o.s.ř. byl posledním dnem lhůty k podání odvolání den 12.3.1999, a žalovaný své odvolání podal u soudu prvního stupně až dne 16.3.1999, stalo se tak až po uplynutí odvolací lhůty uvedené v ustanovení § 204 odst. 1 věta první o.s.ř.
Krajský soud v Brně poté odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10.12.1997 č.j. 15 C 220/91-88 usnesením ze dne 16.9.1999, č.j. 47 Co 145/99-122 podle ustanovení § 218 odst.1 písm.a) o.s.ř. odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zjistil, že rozsudek soudu prvního stupně byl \"poprvé řádně doručen žalobci dne 25.6.1998 uložením podle ust. § 47 odst. 2 o.s.ř.\" a že na tomto rozsudku byla vyznačena doložka právní moci. Protože patnáctidenní lhůta k podání odvolání (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) uplynula dnem 10.7.1998, protože žalobce podal odvolání osobně u soudu prvního stupně až dne 22.7.1998 a protože jeho návrh na prominutí zmeškání lhůty Městský soud v Brně usnesením ze dne 16.2.1999, č.j. 15 C 220/91-110 zamítl, jde o opožděné odvolání.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání. Poukazuje na skutečnost, že rozsudek soudu prvního stupně mu byl poprvé doručován již v únoru 1998; protože však v době od 2.2.1998 do 20.2.1998 čerpal dovolenou v K. a v místě doručování se v době doručování nezdržoval, nebyly splněny předpoklady vyžadované ustanovením § 47 odst. 2 o.s.ř. pro uložení této písemnosti na poště a pro její doručení náhradním způsobem. Soud prvního stupně přesto na rozsudek vyznačil doložku právní moci a když byl žalobci v červnu 1998 tento rozsudek platně doručen, byla na něm doložka právní moci vyznačena. Žalobce zdůraznil, že chybné vyznačení doložky právní moci je třeba považovat za nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné a navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Po podání dovolání byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31.8.2001, č.j. 28 K 31/95-1006 na majetek žalované prohlášen konkurs; dovolací řízení v projednávané věci tím bylo přerušeno (§ 14 odst.1 písm.c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů). Po splnění rozvrhového usnesení byl konkurs na majetek žalované zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18.7.2007 č.j. 28 K 31/95-1758.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) - poté, co usnesení o zrušení konkursu na majetek žalované nabylo právní moci a co tedy bylo možné v řízení pokračovat - věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen \"o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Postup soudu v občanském soudním řízení (včetně řízení odvolacího) je upraven tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků (§ 1 o.s.ř.) a aby ochrana práv byla rychlá a účinná (§ 6 o.s.ř.). Součástí práva na soudní ochranu (§ 3 o.s.ř.) je právo podat za stanovených podmínek proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání a požadovat, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal. Aniž by zkoumal věcnou stránku napadeného rozhodnutí, je odvolací soud oprávněn a povinen odvolání odmítnout v případech, které jsou uvedeny v ustanovení § 218 odst. 1 písm. a) až c) o.s.ř.
Odvolání proti rozhodnutí soudu je podáno včas, bylo-li podáno do patnácti dnů od jeho doručení (srov. § 204 odst. 1 větu první o.s.ř.). Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o odvolání nebo obsahuje-li rozhodnutí nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné, lze podat odvolání do tří měsíců do doručení (§ 204 odst. 2 o.s.ř.).
Odvolání proti pravomocnému rozhodnutí není přípustné; vyznačení doložky právní moci na doručovaném nepravomocném rozhodnutí má proto stejné účinky jako nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné (i když je v rozhodnutí obsaženo i poučení o tom, že proti němu lze podat odvolání do patnácti dnů od jeho doručení). Bylo-li nepravomocné rozhodnutí opatřeno doložkou právní moci a poté doručeno účastníkovi, činila lhůta, během níž mohl tento účastník podat odvolání, tři měsíce. K uvedenému závěru již dříve dospěla judikatura soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.5.1997, sp. zn. 2 Cdon 1397/96, uveřejněné pod č. 29 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998) a dovolací soud nemá důvod na něm cokoliv měnit.
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že rozsudek soudu prvního stupně, doručovaný do vlastních rukou žalobce, byl po opakovaném bezvýsledném pokusu o doručení uložen na poště dne 22.6.1998 a že se ve smyslu ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. považuje za doručený dnem 25.6.1998. Protože byl tento nepravomocný rozsudek opatřen doložkou právní moci, činila lhůta, během níž mohl žalobce podat odvolání, tři měsíce. Vzhledem k tomu, že tříměsíční lhůta k podání odvolání uplynula dnem 25.9.1998 a že žalobce podal odvolání u soudu prvního stupně dne 22.7.1998, bylo odvolání podáno včas.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1 část věty za středníkem, § 243b odst. 2 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud znovu rozhodne též o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. října 2009
JUDr. Ljubomír D r á p a l, v. r.
předseda senátu