Téma: Úprava podmínek rozhodčího řízení v rozhodčí smlouvě
Právní věta:
"Skutečnost, že rozhodčí doložka podmínky rozhodčího řízení neupravuje, nezakládá její neplatnost."
Komentář:
Námitka dovolatelky o neplatnosti rozhodčí doložky kvůli tomu, že tato doložka neupravuje podmínky rozhodčího řízení, není důvodná. Skutečnost, že rozhodčí doložka podmínky rozhodčího řízení neupravuje, nezakládá její neplatnost, neboť takové podmínky rozhodčí doložka podle platné právní úpravy obsahovat nemusí. Rovněž námitka o eventuální podjatosti rozhodců nezakládá automaticky její neplatnost. O vyloučení rozhodce z důvodu jeho podjatosti, kdy doložka neupravuje podmínky rozhodčího řízení, rozhoduje na návrh soud.
Citace ze zdroje: Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 292/2008, ze dne 17. 7. 2008
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně D. D., s.r.o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému, zastoupenému advokátem, o zaplacení 1 158 301,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 21 C 72/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. června 2007, č.j. 27 Co 882/2006-70, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 10. 2007, č.j. 27 Co 882/2006-86, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 257 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. června 2007, č.j. 27 Co 882/2006-70, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 10. 20007, č.j. 27 Co 882/2006-86, potvrdil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 2. listopadu 2006, č.j. 21 C 72/2006-59, jímž bylo řízení zastaveno podle § 106 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně se domáhala svého nároku na zaplacení 1 158 301,70 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o dílo č. 001/2003/0120 uzavřené mezi účastníky dne 28. 7. 2003 a z ní bylo zjištěno, že se strany dohodly, že všechny spory, které v budoucnu z právního vztahu založeného touto smlouvou vzniknou, budou řešeny podle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že v daném případě byly zjištěny předpoklady pro zastavení řízení podle § 106 odst. 1 o. s. ř., podle něhož jakmile soud k námitce žalovaného uplatněné nejpozději při prvním jeho úkonu ve věci samé zjistí, že věc má být podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodci, nemůže věc dále projednávat a řízení zastaví; věc však projedná, jestliže účastníci prohlásí, že na smlouvě netrvají. Soud projedná věc i tehdy, jestliže zjistí, že věc nemůže být podle práva České republiky podrobena rozhodčí smlouvě, nebo že rozhodčí smlouva je neplatná, popřípadě že vůbec neexistuje nebo že její projednání v řízení před rozhodci přesahuje rámec pravomoci přiznané jim smlouvou, anebo že rozhodčí soud odmítl věcí se zabývat. Odvolací soud nepřisvědčil námitce odvolatelky o absolutní neplatnosti smlouvy o dílo a tím i rozhodčí doložky odůvodněné tím, že předmětná smlouva o dílo nebyla podepsána v souladu se způsobem jednání právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku, neboť podle § 13 odst. 5 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) omezení jednatelského oprávnění statutárního orgánu právnické osoby vyplývající ze stanov, společenské smlouvy či jiného obdobného dokumentu nebo z rozhodnutí orgánů právnické osoby není možno uplatňovat vůči třetím osobám, i když byla zveřejněna. Odvolací soud uzavřel, že z podání stran učiněných vůči soudu rovněž nevyplývá jejich vůle, že by strany na rozhodčí doložce netrvaly.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu a domnívá se, že soud měl věc projednat, neboť tak, jak je doložka ve smlouvě pojata, je neproveditelná, neupravuje podmínky rozhodčího řízení, rozhodci nepřijali funkci rozhodce v dané věci a mimo to namítá jejich nezávislost s ohledem na poměr k účastníkům. Dále poukazuje na to, že žalovaný dopisem z února r. 2005 projevil vůli řešit věc před obecným soudem a nikoliv před rozhodci, přičemž žalobkyně přípisem ze dne 20. 3. 2005 návrh žalovaného na projednání věci před soudem akceptovala. Pokud žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně, které nebylo žalobkyni ani doručeno, zpochybnil uvedené tvrzení formulované v dopise z února r. 2005 a soud k tomuto vyjádření přihlédl, aniž by se vypořádal s protichůdnými tvrzeními žalovaného, dovolatelka se domnívá, že ji tím odvolací soud poškodil na jejich právech. Neumožnily-li soudy projednání žaloby, žalobkyně se domnívá, že ji tím neposkytly dostatečnou právní ochranu a vadná rozhodnutí soudů měla podle jejího názoru za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelka dále namítá, že odvolací soud nesprávně rozhodl o nákladech řízení, když náklady právního zastoupení byly přiznány podle § 3 bodu 5. vyhlášky č. 484/2000 Sb. namísto § 13 odst. 1 cit. vyhl. Odvolací soud pominul, že se jedná o rozhodnutí procesní povahy a nikoliv o rozhodnutí ve věci. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl jeho odmítnutí, neboť má za to, že dovolání není přípustné, protože neřeší otázku zásadního právního významu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) se nejprve zabýval přípustností dovolání v této věci. Jelikož přípustnost dovolání podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dána není, zkoumal Nejvyšší soud zda dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Podle uvedeného ustanovení je dovolání přípustné i proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř., tedy pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit.
K podmínkám řízení, jejichž absence má za následek zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř., patří i nedostatek pravomoci soudu. Pravomoc soudu k projednání věci není dána jak tam, kde v případech stanovených zákonem nepatří určitá věc do pravomoci soudu dříve, než skončí řízení u jiného orgánu, tak i v případech, kdy věc má být podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodcem za podmínek stanovených v § 106 odst. 1 o. s. ř. Ustanovení § 106 odst. 1 o. s. ř. se od obecné úpravy nedostatku podmínek řízení obsažené v § 104 o. s. ř. odchyluje zásadně jen v tom, že soud tuto překážku postupu řízení nezkoumá z úřední povinnosti, nýbrž jen na základě včasné námitky žalovaného. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 106 odst.1 o. s. ř., je tedy přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.
Dovolací soud přihlédne k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, z úřední povinnosti, i kdyby nebyly v dovolání uplatněny, v případě, že je dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud vady řízení uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. v napadeném rozhodnutí neshledal. Považuje-li dovolatelka za jinou vadu řízení skutečnost, že vyjádření žalovaného k odvolání žalobkyně ji nebylo doručeno, je třeba konstatovat, že tato jiná vada řízení nemohla založit nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu. Namítá-li dále dovolatelka, že rozhodnutí odvolacího soudu trpí vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí o platnosti rozhodčí doložky v souvislosti s hodnocením důkazu provedeného předmětným dopisem z února 2005, ve skutečnosti se dovolává dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nesprávného právního posouzení, kterým je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Ustanovení § 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění do 31. 12. 2007, v odstavci prvním stanoví, že strany se mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a sporů vyvolaných prováděním konkursu nebo vyrovnání, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva). Týká-li se rozhodčí smlouva všech sporů, které by v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu nebo z vymezeného okruhu právních vztahů, jedná se rozhodčí doložku odst. 3 písm. b).
Podle § 3 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. rozhodčí smlouva musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. Písemná forma je zachována i tehdy, je-li rozhodčí smlouva sjednána telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení jejich obsahu a určení osob, které rozhodčí smlouvu sjednaly. Tvoří-li však rozhodčí doložka součást podmínek, jimiž se řídí smlouva hlavní, k níž se rozhodčí doložka vztahuje, je rozhodčí doložka platně ujednána i tehdy, jestliže písemný návrh hlavní smlouvy s rozhodčí doložkou byl druhou stranou přijat způsobem, z něhož je patrný její souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy (§ 3 odst. 2).
Z uvedeného je zřejmé, že není důvodná námitka dovolatelky o neplatnosti rozhodčí doložky, neupravuje-li rozhodčí doložka podmínky rozhodčího řízení. Skutečnost, že rozhodčí doložka podmínky rozhodčího řízení neupravuje, nezakládá její neplatnost, neboť takové podmínky rozhodčí doložka podle platné právní úpravy obsahovat nemusí. Rovněž námitka o eventuelní podjatosti rozhodců nezakládá automaticky její neplatnost. O vyloučení rozhodce rozhoduje na návrh soud. Z hlediska použité dovolací námitky je proto nutno učinit závěr, že soudy rozhodly správně, že rozhodčí doložka je platná.
Namítá-li žalobkyně, že rozhodčí doložka byla zrušena, ze skutkových zjištění, které ani dovolatelka nenapadá, toto její tvrzení nevyplývá. Soud tedy i z tohoto pohledu správně dovodil, že rozhodčí doložka je platná. Je třeba podotknout, že skutečnost, že žalovaný dříve konstatoval, že je rozhodčí doložka neplatná a posléze právní názor v průběhu řízení změnil, na konečném rozhodnutí soudu nemůže nic měnit. Žalovaný by musel vůči soudu prohlásit, že na rozhodčí smlouvě netrvá (§ 106 odst. 1 o. s. ř.), což však neučinil. Stejně tak by musela prohlášení o tom, že na rozhodčí smlouvě netrvá, učinit vůči soudu žalobkyně, což však také neučinila, když ze skutkových zjištění vyplývá, že pouze přípisem ze dne 20. 3. 2005 akceptovala návrh žalovaného na projednání věci před soudem.
Dovolací důvod vycházející z nesprávného právního posouzení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl tedy uplatněn důvodně.
Napadá-li dovolatelka usnesení odvolacího soudu ve výroku o náhradě nákladů řízení, je třeba konstatovat, že o náhradě nákladů řízení soud rozhoduje usnesením (§ 167 odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů řízení je z důvodu procesní ekonomie součástí výroku rozsudku (viz též § 151 odst. 1 o. s. ř.), nicméně podle konstantní judikatury je přípustnost dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení posuzována podle § 238a o. s. ř.; podle odstavce prvního tohoto ustanovení není dovolání proti takovému rozhodnutí přípustné ani v případě, že odvolací soud výrok rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně náhrady nákladů řízení změnil. Přípustnost dovolání v této části nelze opřít ani o jiné ustanovení o. s. ř.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.), dovolání podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000 Kč § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1 957 Kč (srov. § 137 odst. 3 o. s. ř., § 37 z. č. 235/2004 Sb.), tedy celkem ve výši 12 257 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 17. července 2008
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu