Téma: K výkonu rozhodčího nálezu při předchozím zastoupení opatrovníkem
Právní věta:
„Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že okolnost, že řízení, jež předcházelo vydání k výkonu navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou, nezakládá současně vadu řízení o výkon takového rozhodnutí. Dále Nejvyšší soud vyslovil závěr, že námitkou nezákonnosti ustanovení opatrovníka v řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, jehož výkon byl navržen, se soud výkonu zabývat nemůže, a že při posuzování otázky vykonatelnosti podkladového rozhodnutí by mohlo být významné jen tvrzení, že stejnopis jeho písemného vyhotovení nebyl řádně doručen ustanovenému opatrovníku.
Stejný závěr je třeba vztáhnout i na rozhodčí řízení, které je ve vztahu k exekuci řízením nalézacím. Proto exekuční soud nemůže přezkoumávat, zda v rámci rozhodčího řízení došlo k vadám, popř. zda byly splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka podle § 29 odst. 3 o. s. ř. I účastník rozhodčího řízení má možnost se v rámci tohoto řízení bránit, že mu nebyl rozhodčí nález doručen a že důvody pro ustanovení opatrovníka nebyly dány, a to návrhem na zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. e) zákona č. 216/1994 Sb.“
Komentář:
Nejvyšší soud ČR v citovaném rozhodnutí zopakoval své dřívější rozhodnutí týkající se vad v jednotlivých řízeních, které na sebe navazují. Je-li postiženo vadou řízení rozhodčí (které je procesně řízením nalézacím, tzn. zjišťuje se, zda je skutečně žalobní nárok důvodný), není možné na základě této vady konstatovat vadu řízení exekučního, které je zcela samostatným řízením navazujícím na řízení nalézací. Vada z řízení nalézacího by mohla mít vliv na řízení exekuční jen v případě, kdy nedošlo k řádnému doručení rozhodčího nálezu, neboť bez řádného doručení není možné, aby rozhodčí nález nebyl vykonatelnosti a mohl být vykonán (tedy exekvován).
Citace ze zdroje: usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 972/2008, ze dne 18. 3. 2010
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Home Credit a. s., se sídlem v Brně, Moravské náměstí 249/8, zastoupené JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova 13, proti povinnému A. B., pro 15.300,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu 321,05 Kč, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 28 Nc 563/2006, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. 2. 2007, č. j. 40 Co 247/2007-20, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. 2. 2007, č. j. 40 Co 247/2007-20, a usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 18. 1. 2007, č. j. 28 Nc 563/2006-13, se zrušují a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud usnesením ze dne 18. 1. 2007, č. j. 28 Nc 563/2006-13, zamítl návrh oprávněné na nařízení exekuce na majetek povinného podle rozhodčího nálezu JUDr. Radima Kuchty ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. A 885/2006, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Krajský soud v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení okresního soudu potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že exekuční titul nebyl doručen povinnému (podle údajů pošty byl „na uvedené adrese neznámý“), ale Barboře Zámečníkové, která byla usnesením rozhodce ze dne 24. 8. 2006 ustanovena opatrovníkem povinného.
Odvolací soud shodně s okresním soudem dospěl k závěru, že jmenování opatrovníka rozhodcem v dané věci nelze akceptovat, protože rozhodce neuplatnil ani přiměřeně postup podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). K ustanovení opatrovníka došlo bez toho, že by bylo provedeno základní šetření reálného pobytu povinného. Ani mu nebylo doručováno na adresu trvalého pobytu, ale na jeho poslední známou adresu resp. adresu uvedenou v úvěrové smlouvě. Proto exekuční titul není vykonatelný, nemá účinky pravomocného rozhodnutí a nemůže být podkladem pro nařízení exekuce.
Odvolací soud své rozhodnutí opřel dále o závěr (který však okresní soud neučinil), že Společnost pro rozhodčí řízení a. s. není stálým rozhodčím soudem ve smyslu § 13 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen zákon č. 216/1994 Sb.), a není zmocněna vydávat statuty a řády závazné pro účastníky rozhodčího řízení.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009 - oprávněná uplatňuje dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci). Zásadní právní význam spatřuje v tom, že rozhodnutí řeší otázku, která je odvolacím a dovolacím soudem řešena rozdílně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1833/2002 a 20 Cdo 554/2002) a v rozporu s hmotným právem (namítá, že soud vykládá restriktivně §19 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. ohledně nemožnosti stran sjednat si pravidla vedení rozhodčího řízení, protože nepřipouští smluvní úpravu doručování v rozhodčím řízení, stanovenou odlišně od zákona .č 216/1994 Sb. a o. s. ř.).
Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v nalézacím řízení nebyl exekuční titul povinnému řádně doručen, neboť byl doručován místo povinnému jeho opatrovníkovi, jehož ustanovení nelze akceptovat. Namítá, že zkoumání podmínek ustanovení opatrovníka pro přijímaní písemností účastníku neznámého pobytu není v rámci exekučního řízení přípustné a soud výkonu rozhodnutí se (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1833/2002 a 20 Cdo 554/2002) námitkou nezákonnosti ustanovení opatrovníka již nemůže zabývat. Přesto odvolací soud tuto otázku posuzoval. Dovolatelka je přesvědčena, že nalézací řízení bylo bezvadné, a i kdyby existovaly případné vady nalézacího řízení, jsou podle konstantní judikatury právně nevýznamné a mohly by být soudem zkoumány jen v řízení o zrušení rozhodčího nálezu (§ 31 a násl. zákona č. 216/1994 Sb.). Strany si sjednaly v rozhodčí doložce a Rozhodčích pravidlech (viz hlava 8 § 12 úvěrových podmínek, jež jsou nedílnou součástí úvěrové smlouvy č. 3409071211 z 9. 9. 2004) přísnější principy doručování (zejm. povinnost oznamovat protistraně každou změnu adresy) s úmyslem vyloučit situaci, kdy není znám pobyt účastníka a neexistuje místo, kam by mu bylo možno doručovat, protože v rozhodčím řízení je jakýkoli postup směřující ke zjištění aktuálního pobytu účastníka komplikovaný, ne-li nemožný. Proto na postup rozhodce před ustanovením opatrovníka lze vztáhnout Rozhodčí pravidla a Poplatková pravidla platná ke dni zahájení rozhodčího řízení včetně tzv. fikce trvání původní adresy (viz § 5 odst. 3 Rozhodčích pravidel), protože pod pojem „postup vedení řízení“ (§ 19 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb.) je třeba zahrnout i doručování písemností v rozhodčím řízení. Dohodou stran je rozhodce vázán a úpravu o. s. ř. je třeba užít přiměřeně při absenci výslovné úpravy v rozhodčí doložce a v Rozhodčích pravidlech, tj. v návaznosti na procesní ujednání stran o povinnosti sdělovat změnu adresy a o fikci trvání původní adresy. Ustanoví-li rozhodce opatrovníka osobě neznámého pobytu – jako v projednávané věci - poté, co se nepodaří doručit písemnost na poslední známou adresu (adresát je na adrese neznámý nebo se odstěhoval), je to podle dovolatelky zcela v souladu s pravidly sjednanými stranami i s podmínkou přiměřenosti užití § 29 odst. 3 o. s. ř. Navrhla tedy, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud věc posoudil podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (Čl. II, Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř., neboť Nejvyšší soud dosud neřešil otázku možnosti přezkoumávat v exekučním řízení okolnost, zda v předcházejícím rozhodčím řízení byly splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka. Dovolání je i důvodné, neboť odvolací soud posoudil předestřenou otázku v rozporu s hmotným právem.
Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích (srov. usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/2000 pod č. 123, usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 6/2002 pod č. 105) vysvětlil, že okolnost, že řízení, jež předcházelo vydání k výkonu navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou, nezakládá současně vadu řízení o výkon takového rozhodnutí. V usnesení ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62, dále Nejvyšší soud vyslovil závěr, že námitkou nezákonnosti ustanovení opatrovníka v řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, jehož výkon byl navržen, se soud výkonu zabývat nemůže, a že při posuzování otázky vykonatelnosti podkladového rozhodnutí by mohlo být významné jen tvrzení, že stejnopis jeho písemného vyhotovení nebyl řádně doručen ustanovenému opatrovníku.
Stejný závěr je třeba vztáhnout i na rozhodčí řízení, které je ve vztahu k exekuci řízením nalézacím. Proto exekuční soud nemůže přezkoumávat, zda v rámci rozhodčího řízení došlo k vadám, popř. zda byly splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka podle § 29 odst. 3 o. s. ř. (srov. také usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 9. 2008, sp. zn. II. ÚS 214/08). I účastník rozhodčího řízení má možnost se v rámci tohoto řízení bránit, že mu nebyl rozhodčí nález doručen a že důvody pro ustanovení opatrovníka nebyly dány, a to návrhem na zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. e) zákona č. 216/1994 Sb.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není správné, dovolací soud je zrušil (§ 243b odst. 1, část věty za středníkem, o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody zrušení platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo také toto zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy v dalším řízení závazný (§ 243d odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního (včetně dovolacího), případně bude o náhradě nákladů rozhodnuto ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. března 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu